Reference

Dostávám do ruky papírový balíček. Takový ten, co mají všichni.
„No jo“, pomyslím si. Digitální doba a ty máš diář s papírem. Trochu se zastydím po tom, co odklopím víčko krabičky.
„To je nádhera, ty vole.“ hlesnu tiše a pár minut koukám na krásné dřevěné desky, ruční šití a poctivou kůži na vazbě.
Protože něco vím o neúspěchu a následném růstu, 365 nových příležitostí na prvních stránkách mě donutí popřemýšlet nad nastavením cílů. Každý den.
Protože mám poctivé dřevo i v interiéru auta, uvědomuji si, že raději koukám na deník než na Macbook. A uvědomují si to i lidé kolem:
„To je hezký, odkud to máš?“
„Není důležité odkud, ale proč. Tady odkládám kus svého srdce a s kusem srdce je to vyrobeno, mrkni.“
A zase ticho a dlouhé sekundy listování.
„Nádhera.“
„To víš, že jo. Život nenaplánuješ na kus papíru, ale kus papíru ti připomene, jak dalekou cestu jsi ušla.“

Antonín Krumnikl