Motivace jako současný trend

Téma motivace k čemukoliv je současný trend, pořádají se různé motivační kurzy, školení a workshopy. Motivační knihy zaplňují v knihkupectvích a knihovnách několik polic, dokonce předčily počet polic s kuchařkami. Je to asi tím, že i k vaření potřebujeme potřebnou motivaci.

Z pohledu ženy - podnikatelky mě zajímají pouze tři základní motivace: prachy, chlap a zhubnout. Moje první motivační kniha před léty se jmenovala „Jak se stát milionářem snadno a rychle“, následovaná knihou „První miliarda je nejtěžší“.  Ačkoliv jsem si začala do sešitu vypisovat z obou knih nejdůležitější pasáže, nikdy jsem pak tyto sešity neotevřela. Poté jsem si začala poznámky vpisovat do diáře, protože ten mívám přece jenom v rukou denně, ale počet políček nebyl pro mě dostačující. Proto jsem si motivační citáty a „úkoly dne“ různě po stránkách diáře vlepovala. Jenže jednou jsem si na pracovní schůzce diář otevřela, abych si zapsala důležitý termín, a nebylo možné se ve zněti barevných „vlepovaček“ vůbec orientovat. Navíc stránky diáře nabraly na různých ozdobách kytiček, lístečků a sluníček, když jsem touto svou tvorbou vyplňovala nudný čas na poradách či přednáškách. Předpokládám, že právě můj chaos-diář byl příčinou toho, že jsem neměla miliardu … a ani ten milion (k tomu jsem byla tlustá a bez chlapa). Jenže jak to jen vymyslet, abych byla správně motivovaná a ve svých motivacích se i orientovala?

Zřejmě stejný problém řešilo několik dalších žen, neboť se našla firma, která začala motivační diáře nabízet. A světe div se – v nich je přesně to, co jsem tak složitě vytvářela pomocí jednoduché rukodělné kreativní práce. Neváhala jsem a diář jsem si objednala.

Už na první pohled, když jsem diář držela v ruce, mě zaujala krásná ručně šitá dřevěná vazba doplněná koženými prvky. Ta na poradách před kolegy jistě vynikne. A nepletla jsem se. Každý po očku pokukoval, co to na stole mám místo stávajícího nevzhledného a ošuntělého sešitku. Ale co mě opravdu dostalo, že diář nezačínal v lednu. První stránkou je pondělí. Prostě jen pondělí kteréhokoliv měsíce a roku. Pro mě to bylo nejdůležitější pondělí v životě. Pozor, to není deníček, do kterého bych si napsala: „Pondělí – naštval mě kolega hned z rána, oběd byl připálený, odpoledne byla v krámě fronta na salámy a večer nedávali nic v televizi. Nuda k nezaplacení.“ Možná, kdybych si takový deníček rok vedla a pak bych si ho celý přečetla, zjistila bych, jak příšerně jsem žila a jak mě nic nebavilo.

V diáři však nechybí malůvky se slovy „kdo chce, hledá způsob“ a „kdo nechce, hledá důvod“. A následují týdenní cíle, měsíční cíle, dílčí úkoly, stránky s omalovánkami na nudné porady a mnoho dalšího. Něco jako „napište si seznam deseti posledních přání před smrtí“.

Večer jsem si v diáři listovala a představovala si, kam bych mohla s takovou motivací dojít. Hele, vyzkouším to. Napsala jsem si cíl: milion, fajn chlap a aspoň 10 kg dole. Vím, jsou to tři cíle, ale jako žena si umím splnit klidně tři přání místo jednoho. A pomocí listů v diáři jsem si začala plánovat, jak ke svým cílům dojdu. Za každý splněný týdenní úkol jsem si zasloužila odměnu (na tu jsem nezapomínala!) v podobě drobného dárku. Začala jsem obyčejnou kytičkou, broží, sponou do vlasů, šátkem, prostě nějakou maličkostí. Za splnění měsíčního úkolu jsem si koupila šaty nebo boty nebo svetřík. Stránky v diáři jsem ještě upgradovala – začala jsem si do nich vlepovat fotografie ve všem novém, co jsem si za splněné úkoly koupila. Volných stránek diář nabízí dost.

Určitě čtenáře mých řádků napadne, zda jsem po roce zvládla vydělat milion, získat chlapa a 10 kg zhubnout. Musím vám říct, že jsem nejprve získala něco, co bych nečekala. Vlastně jsem ani netušila, že mi to chybí. Sebevědomí! Začalo to diářem na mém pracovním stole, který každý obdivoval. Pak jsem si uvědomila nesmyslnost mého setrvání ve firmě, kde jsem za práci nebyla příliš ohodnocena a stále nad zaměstnanci visela hrozba ztráty zaměstnání, neboť mnohdy nebylo ani na výplaty, za což dle mého názoru mohlo nekompetentní vedení. Se svým motivačním diářem a jasnými úkoly v něm formulovanými jsem beze strachu z nejistoty dala v práci výpověď a pustila se do vlastního podnikání. Využila jsem všech kontaktů, které jsem v zaměstnání za ta léta získala. Jasně jsem si nastavila pravidla, ta jsem si do diáře samozřejmě zapsala a začala se podle nich chovat. Za nedlouho mě oslovil jeden obchodní partner, že by chtěl spolupracovat na společných zakázkách. Líbily se mi nejen jeho pracovní úvahy a finanční pohlednost, ale také to, že je svobodný, bezdětný a vlastně fajn chlap.

Prohlížím si po roce svůj diář a nejvíce mě zaujaly fotky. Vlastně se z docela kulaté ženské z kanceláře při zápřahu, který jsem za celý rok měla, vyklubala o 24 kg hubenější „kost“, s jiskrou v oku a zcela novým šatníkem. Moje poslední fotka je z dneška. Je neděle a byla jsem si vyzkoušet svatební šaty. Nestydím se říct, že bych fotku klidně umístila na první stránku žurnálu. Ano, je to právě 365 dní od chvíle, kdy jsem ležela znuděně večer doma ve své posteli a prázdným motivačním diářem si listovala. Zítra je pondělí a já už mám koupeny do svého diáře nové listy, protože si jsem jistá, že cíle, které si na další rok uložím, budou zase odvážné, ale pro mě, mého muže a naši firmu šťastné.

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení